Stránky

úterý 27. května 2014

May I?

Nj, s Ladyboxem jsou tady pigmenty Alva. Když jsem četla nápovědy, tak to ve mě cukalo! Skoro jsem koupila...ale nakonec jsem připravila hnízdečko jen Equinoxům.

Na začátek si dáme trochu povídání. Jsou dobré. Mají Eco Cert (to pro mě zas tolik neznamená, ale mají ho). České názvosloví mě bolí. Jsou lesklé i matné. Jsou fakt docela dost dobré. Připomínají mi MAC. Odstínů je hodně. A možná bych měla připomenout, že jsou dost dobré. Množství je VELKÉ (2,25g je tady smrtelná velikost). Poměr cena/množství je víc než dobrý. Poměr výkon/cena je dost dobrý.

Teď si řekneme něco k té podobnosti s MAC. No MAC to úplně není. Ale to není na škodu, protože jsou o dost jemnější. Jsou lesklé až třpytivé, ale opravdu třpytivé jako u MACu tady nenajdete. Co se týče barvy, té je tam dostatek. Musím říct, že u některých odstínů je trochu horší přilnavost k víčku. Tím barva působí málo sytě. Ale v sytosti to není. Vyměnila jsem tedy štětec za prst a to se dost zlepšilo. Pokud toužíte po maximu barvy, udělejte to prostě na mokro (žádné čuňačinky, bavíme se o šminkách)! U matných (nejsou úplně matné, ale po nanesení vlastně jsou matné) se s těmito problémy nesetkáte. Tady naopak budeme mít dost práce tu intenzitu ukočírovat.

mu_25_5_4


mu_25_5_5


mu_25_5_6


K použitým odstínům:
  • May I? ve vnitřním koutku je favorit, ta barva je krásná a podobnou snad nemám, jemná meruňková
  • Pink Attitude ve středu víčka má krásné jemné odlesky (do modra?)
  • Kiss of a Rose ve vnějším koutku je jednoduše růžovovínová
  • Gaia matná hnědá je extrémně intenzivní a super do záhybu (zaskočila mě)
  • No Doubt na rozlebdění hnědé, jemná šedivka do každé sbírky

Když to shrneme, já bych je doporučila. Vlastně jsem příjemně překvapená, jak barevná přírodní kosmetika se dá najít. A nacházím pár podobných znaků s BM Beauty - u lesklých odstínů jsou stíny jakoby sheer, což se matným nestává. Naštěstí se to dá krásně ovládat a možná by z toho mohla být výhoda?! Na denní nošení sheer a na večer intenzivně na mokro, hm? No zní to nějak přisprostle, tak si z toho odneste, co chcete...

Já jsem pigmenty Alva Green Equinox objevila až s nápovědou od LB. Vyzkoušely jste? Jste spokojené?

sobota 17. května 2014

MAC Dazzlesphere! Plum Ornament

Tohle rozhdodně není novinka, brzy to budou 4 roky, co tahle kolekce vyšla. Já je vždycky v záchvatu vytáhnu, že to musím použít a po několika dnech to zas uklidím. To se periodicky opakuje...my ženy jsme asi předurčené k periodám a cyklům! Možná bych se mohla kosmeticky odcyklit...

Tentokrát jsem je vytáhla proto, že strašně toužím po stínech Bare Minerals. Nejsou až tak drahé, ale zas nejsou ani tak levné a já pořád toužím, ale nekupuju. To mě vnitřně docela drásá...že bych se dala na dráhu mučedníka?

Takže jsem vzala odstíny Misty a Seasonal Cool, abych si z toho ten vysněný Bare Minerals umíchala. Nevím, jak jsem přišla na to, že smícháním pigmentů MAC dostanu Bare Minerals. To je asi jako myslet si, že upečením vepřového budu obědvat hovězí po burgundsku. No nic, prostě zase nějaká zacyklená logika.

mu_16_5_3
smíchám ty dva vlevo = dostanu ten vpravo


Své umělecké dílo jsem nanášela na mokro, aby se to úplně lesklo. Linku jsem udělala už hodně výraznou a aby se necítila tak opuštěná, umělé řasy ji dělaly divokou společnost.

mu_16_5_4


mu_16_5_5



S barvou stínu jsem byla nakonec dost spokojená. Líčení bylo výrazné...jakože hodně výrazné. Ale asi ne tolik, abych ho nevyvětrala. (Bych měla přestat sledovat ty zahraniční blogy, mi chybí pak soudnost :D)
Večer jsme se s Anýzkou válely v peřinách. Jak jsem psala, ona je trochu jako můj stín ;)


Mějte krásný víkend @)->--

neděle 11. května 2014

Lime Blue

Tak jo, bude to trochu opakování. Stíny jsou z paletek Sleek (Acid, V2 Matte) a kombinace Inglotu. Víčko jsem na závěr poprášila glitry od Bruny, dobře se k tomu hodily. Umělé řasy a trocha řasenky.
Obočí je upraveno průhlednou řasenkou a sadou Famous (z LB).

mu_10_5_6


mu_10_5_5


mu_10_5_4

Víc info k tomu asi netřeba...nebo? Tak hezkou neděli ;)

pátek 9. května 2014

Co se nikde nedočteš...

Pořád je to tak nějak těžké, ale třeba to po tomhle bude lehčí. Je to rok, co zemřela Čolita. Bohužel zásahem veterináře, jinak to nešlo.

Byla nemocná, srdce už bylo trochu unavené a brala léky. Podstoupila 2 operace. Obě náročné a u obou jsem se strašně bála, že to nevydrží. Jedna přišla na podzim 2012, částečná mastektomie...odstranili kus mléčné žlázy z důvodu zánětu a množství drobných nádorů. Byla statečná, zvládla to a jeli jsme dál.



Pak se objevil nádor. Na pomezí hrudníku a břicha. Dost debilní místo, jak se ukázalo. Rostl rychle a překážel. Těžké rozhodnutí, ale s pomocí skvělého veterináře jsme se rozhodli to zkusit.

Na jaře (v dubnu) 2013 podstoupila druhou operaci, kterou zase zvládla. Byla prostě úžasná! Kromě velkého nádoru na břiše se odstraňovalo víc menších útvarů. U jednoho pan doktor vyjádřil obavu, že se jedná o agresivní nádor, který často metastazuje. Tohle prostě berete jako fakt. Nebojujete. Věděli jsme, že společný čas nás tlačí, že se to blíží. Proto jsem se snažila nestresovat.

Hojení už tak pohodové nebylo. Tentokrát to bolelo. Druhá narkóza se určitě taky podepsala. Celkově bylo poznat, že to Čolitu vyčerpává víc, než předchozí operace. Ale statečná byla pořád, to se nezměnilo.



1.května byla středa a byl svátek. Doktor přijel se vším, co je potřeba na poslední cestu, ale Čolita vypadala vcelku dobře. Byl to jeden z těch lepších dnů.

Když jsem šla v pátek spát a slyšela ji dýchat, věděla jsem, že jsme zřejmě na konci. Nemohla jsem usnout a pořád jsem poslouchala, jak namáhavě dýchá. Trápilo mě vědomí, že se budu muset rozhodnout a budu mít málo času.

V sobotu ráno přijela Věrka a jen souhlasně kývla, že každá minuta navíc Čolitě přitěžuje. Potřebovala jsem povzbudit od někoho nezávislého a rozhodnout se. Náš doktor přijet nemohl. A já jsem nemohla zůstat. Pořád mě strašně mrzí, že jsem s ní nemohla být. Ale vím, že měla tu nejlepší podporu. Nechala jsem je v tom samotné. Pro mě to bylo naprosto nepředstavitelné utrpení, že nemůžu být tam, kde být chci. Že nemůžu být s Čolitou, až naposled vydechne. Jen jsem jim řekla, aby byli stateční, že jsme na konci cesty. Eutanazie se odehrála u nás doma, tady lepší volba neexistovala.



Celé mé ráno se pak neslo v duchu neuvěřitelného smutku, neštěstí, totální otupělosti a předstírání úsměvu. Domů jsem jela úplně zhroucená, protože jsem věděla, že je pozdě. Měla jsem pocit, že ve mě vybuchl granát, takové prázdno a ruiny pocitů jsem nezažila. Všechno se už stalo, čekala mě jen její flekatá schránka bez života.

Je to rok a není den, kdy si na ni nevzpomenu. Bylo to to nejlepší, co mi VFU dala. Byla nejskvělejším pitbulem, jakého si umím představit. Vlastně jsem až ke konci pochopila, jak moc úžasná je a jaké jsem měla štěstí...

Nikde se nedočtete, jak je těžké se rozhodnout. Nikdo to neudělá za vás. Vše máte ve svých rukou a musíte poznat, kdy zvíře trápíte, protože se bojíte. Ale věřte, že ono se nebojí. U zvířat máme tu moc rozhodovat o jejich životě a smrti. Je to naše zodpovědnost i povinnost. Smrt patří k životu, každý začátek musí mít i konec...

Překonat vlastní strach z toho, co bude až tady nebude...

Mé velké díky patří MVDr. Scheerovi za neuvěřitelnou obětavost, trpělivost a péči, se kterou se nám věnoval. Taky Věrce za podporu a mému příteli, který to zažíval poprvé a zůstal na to sám <3