Stránky

pátek 17. června 2011

O canisterapii

Tak trošku jiný post, než na které jste zvyklí, ale snad neurazí a pokud nenadchne, tak ho prostě vynechte ;) Ke canisterapii jsem se dostala díky neuvěřitelné povaze svého psa a věnovaly jsme se ji společně 5 let.

Co je canisterapie? Dá se vlastně říct, že je to pomocná terapie s využitím kladného působení psa na člověka. Její využití je mnohostranné a uplatňuje se především při řešení psychologických problémů, emočních nebo sociálně-integračních a pak při různých fyzických obtížích. Pod tím si můžeme představit například citové deprivace, autismus, logopedii, rehabilitace atd. Věk klientů se pohybuje různě - od dětí až po klienty důchodového věku. Cílová skupina se většinou přizůsobuje temperamentu a schopnostem vašeho čtyřnohého pomocníka. Tato činnost je dobrovolná, vykonávána ve volném čase canisterapeuta. K tomu, abyste se se svým psem mohli věnovat canisterapii, si musíte vybrat nějakou organizaci, která se touto činností zabývá, složit úspěšně zkoušky a pak se vrhnout vstříc lepším zítřkům. Náš canistým fungoval pod sdružením Podané ruce, o.s. Pokud vás zajímá víc, tak koukněte na daleko obsáhlejší popis zde.

Se svou fenou leonbergera jsme složily zkoušky, když měla Míša 2 roky a já se bála, že se to nepovede. Ale Míša prostě nezklamala :) O 2 roky později nás čekaly tzv. opakovací zkoušky, kdy se po každých dvou letech (tento interval se může měnit podle aktuálních stanov a zkušebního řádu) pes přezkušuje, protože se může měnit jeho povaha a schopnost pracovat na maximum. Díky svému temperamentu byla Miška vhodná spíše k dětem a tak jsme začaly navštěvovat základní školu s integrovanými žáky. Později se přidala ještě druhá základní škola se speciální třídou. Zkusily jsme i jiná zařízení, ale dlouhodobě nebylo možné to zvládat. Celkem to bylo 5 skvělých! let. Nebudete tomu možná věřit, ale ona tuhle "práci" fakt zbožňovala a těšila se. Věděla, že v pátek ráno se jede za dětma a už vyváděla :D I když to znamenalo, že bude muset být 2 hodiny klidná a občas si nechat líbit i něco nepříjemného. V Miščiných 7 letech jsme skončily, protože to nebylo možné z časových důvodů a už jsem ji nechtěla táhnout na další přezkoušení.

A proč to vlastně píšu? Je to rok, co mě Míša (celým jménem Brenda Zlatá Galaxie) opustila. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Zdravá, vitální a bez sebemenších známek problémů usla a už se neprobudila. Její srdce přestalo bít 17.6. 2010 odpoledne. A já si na to ještě nezvykla...jak zpívá Jarek Nohavica "...ještě mi scházíš, ještě jsem nepřivyknul, že nepřícházíš, že nepřijdeš...", tak to vnímám. Prostě to bylo příliš brzy...pro ni i pro mě.


trocha muchlování ještě nikoho nezabila :D (fotky jsou 7 let staré) / hug (7 years old photos)



In English:
This post is a bit different than the others. I wrote few words about Animal-Assisted Therapy (AAT) and about my doggie girl called Brenda Golden Galaxy. Her heart stopped beating one year ago. I still cannot believe that she left me :( She died happy and healthy (perheaps during sleep). Miss you so much my sweetheart ♥ 
I apologize for my bad English.


Photos were taken at the weekend house.

superchlupatý strážce / super furry guardian


Fotky berte s rezervou...většinou jsou foceny na chalupě a jsou staršího data ;) A jinak nevím...už asi nemám moc co napsat.

při práci r.2005 (po uvolnění spasmů trocha cvičení) / hard working - warming up spasms (AAT)

láskyplné objetí před přezkušováním / strong loving embrace before AAT exams (I was quite nervous)

jeden z posledních zkouškových úkolů - polohování / exams (we passed them very well)

A to je konec...

9 komentářů:

  1. Tak jsi mi úplně vehnala slzy do očí... Je skvělé co jste spolu vykonali, budˇna sebe i na ní moc pyšná!

    OdpovědětVymazat
  2. Klobouk dolů, máš můj veliký obdiv, vlastně obě ho máte! A já taky brečím, naprosto se dokážu vžít do Tvých pocitů... Nějak ty moje vůbec nedokážu popsat, omlouvám se.

    OdpovědětVymazat
  3. To je tak krásný a zároveň smutný příběh! Je to od vás obou tak hezké a nesobecké, že jste takovou dobu pomáhaly dětem! Míša byla nádherný huňáček, moc vám to spolu sluší. Mrzí mě, že tě předčasně opustila, život je někdy krutý a nespravedlivý :-(

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný příběh! Kdyby ho chtěl někdo vymyslet, tak se mu to nepovede. Míša byla krásná...a máš můj obdiv.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za vaši účast na tomto pietním aktu :)

    @Dejnicka: Doufám, že slzy rychle vyschly. Děkuji.

    @Mína: Neomlouvej se :* Já vím, když jednou zjistíš, jaké to je "ztratit", tak se bojíš toho "příště". Ale to je koloběh života...něco starého končí a něco nového zas začíná.

    @viennettka: Děkuji :) Míša byla nejhuňatější leon, co jsme kdy měli (a to předcházeli 3 psi) a jeden z nejhuňatějších, co jsem viděla :) Nemohla mít ani blechy, protože se tou hustou srstí neprodraly :D Zemřela v 9 letech, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo stát. 9 let není moc, ale není to ani málo ;)

    @K.: Škoda jen, že to prostě není vymyšlený příběh, ale ta tvrdá realita. Děkuji i Tobě :) A obdivuhodná byla Míša, ne já ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Borůvko,
    pořádnou husí kůži jsi mi způsobila!
    Obdivuju tvou a Míši záslužnou činnost. Canisterapie jsem se mockrát zůčastnila (pracovně s klienty, bohužel ne se svým psem - bláznivou čivavou) a vím, jak je to pro psíky náročná a zároveň šťastná práce (a snad i pro jejich majitele). O to víc se mě dotknul smutný Míšin konec. Nedá se k tomu napsat nic víc, než že vím, jak ti je a fandím ti, abys časem smutek překonala. To, že na ni nikdy nezapomeneš, tu není potřeba dodávat.
    Vivi

    OdpovědětVymazat
  7. Víte, mně až teď došlo, že to úžasné zvíře vypadá na fotkách hrozně vyžraně. Ale já přísahám, že nebyla! To ty chlupy ji dělaly nafouknutou...přitom když se šplouchla někde u vody, tak byla vychrtlá :)

    OdpovědětVymazat
  8. Míša byla super pes a přítel a prožily jste spolu krásný život. A tak to má být.

    OdpovědětVymazat
  9. Kočko, na tenhle článek jsem narazila až dnes a ani nevíš, jak jsem za to ráda. Je mi moc líto pejska, i když už je to nějaká doba, vím, že je těžké, když člověku odejde psí spřízněná duše, sama na svého prvního pejska nikdy v životě nezapomenu (teprv teď máme druhého, aby to neznělo špatně :D), věřím, že ty na Brendu (Zlatou Galaxii) nezapomeneš, ona na tebe tam nahoře jistě taky pořád myslí. ;)

    Ale ke canisterapii.
    Přes rok a půl jsem dobrovolničila v centru pro mentálně postižené děti a vím, jaký je to pocit pomoci někomu, když to opravdu potřebuje, vytvořit si s dětmi skvělý vztah, sledovat každý pokrok i neúspěch a vše, co k jejich (nejen) rehabilitačnímu životu patří. Jsem si jistá, že ti to přineslo hodně životních zkušeností, je skvělé, že v dnešní době narazím na někoho, kdo tak skvělou a obdivuhodnou věc jako je canisterapie (se svým pejskem ještě ke všemu, nevím, jestli bych to sama zvládla, měla bych o chlupáče strašnej strach, přece jenom jsou ti lidé bezvadní, ale člověk vlastně nikdy neví), nebo obecně cokoliv ostatním (a nemocným) prospěšného dělá.
    Jsem moc ráda, že jsem se i takhle se zpožděním o tomhle článku dozvěděla, ty i Míša jste dělaly skvělou věc, na kterou ani jeden ze zúčastněných nikdy nezapomene, to mi můžeš věřit.
    Obrovský klobouk dolů. :-*

    OdpovědětVymazat