Když u mě byla
Mína, tak se zeptala, proč si vlastně nenamíchám vlastní lak?! Na to jsem neměla odpověď. Prostě proto. Protože důvod/výmluva se vždycky najde, že jo ;) Ale v hlavě mi to blesklo už několikrát a mnohem dřív. Jen ta realizace pokulhávala. Teď se to stalo! Pochopitelně musel být modrý. Konzistence není ideální - lehoulince hrubý povrch, díky třpytkám. Ale na to, že je první, je povedený. Bohužel ho foťák nezachytil v plné kráse! Nevidíte modré šupinky, fialové šupinky a holografické piditřpytky jen malinko.
U fotky mého já jste mi napsaly, že se mám usmát :) A já říkám, že jsem se usmívala...nejvíc jak to do foťáku jen jde. Na většině fotek mám místo obličeje ruku, nebo rovnou záda. Tak věřte nebo ne, víc to prostě nejde - to je absolutní maximum :D A i fotografka se se mnou natrápila - používala na mě magické zaříkávadlo "narovnej se! usměj se! na mě!" a skoro pokaždé to dokončila trochu skleslým "tak nee...". No chápete to? Kdo po vás může chtít tohle všechno naráz?!
Už jste vánočně naladění a máte vše nachystané?
